U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Nedokončené příběhy

Světlo zítřka: Kapitola 4.

10. června 2017 v 8:52 | Haru 【春】

Kapitola 4. - Naďa

Dámská jízda u Heleny je něco, co jsem si vždycky přála zažít. Třpytivý sen, který je nyní sladkou skutečností. Možná přeháním, ale když jím tenhle úžasný broskvový dezert, který její máma připravila speciálně pro tento den, mám nasazené růžové brýle.

Světlo zítřka: Kapitola 3.

10. června 2017 v 8:50 | Haru 【春】

Kapitola 3. - Bára

Jsem zombie - jinak si tohle všechno vysvětlit nedokážu. Ačkoli znovu sedím před školní tabulí a zažívám obyčejný pondělní den, něco je rozhodně špatně. Přemýšlela jsem nad tím celý minulý týden a o tom samém přemýšlím i dnes. Jsem si naprosto jistá, že jsem tehdy v noci umřela. Přísahám. Někdo mě zavraždil a já bez sebemenšího odporu přijala konec této životní etapy jako začátek pro tu další. Ale teď sedím na svém obvyklém místě, hledím jako kakabus, ačkoliv vůbec netuším, co to slovo znamená, a snažím se rozluštit největší záhadu mého dosavadního života.

Světlo zítřka: Kapitola 2.

10. června 2017 v 8:46 | Haru 【春】

Kapitola 2. - Naďa


Tolik tajemství, která čekají na svá objevení. Tolik záhad, jež mnoho lidí touží rozluštit. Existence věcí, které nemohou být s nynější lidskou logikou pochopeny. Duchové? Démoni? Energie z vesmíru? Žijeme ve světě, jehož pravá podstata nemůže být nikdy rozluštěna. I když lidstvo tápe po odpovědích, jako celek nikdy neuspěje. Protože pravá podstata může být skryta. I ta nejobyčejnější věc může představovat něco neuvěřitelného. A nejbláznivější příběhy mohou být založeny na pravdivé události.

Chanson - Rozcestník

20. května 2012 v 21:11 | Haru 【春】

"Vždy, když jsem ji držel, cítil jsem uvnitř sebe zvláštní vášeň. Nezáleželo na tom, jestli jsem líbal její ňadra nebo mačkal její spoušť. Vždy když zazpívala, padal jsem před ní na kolena. Jedno tělo studené jako led, druhé žhavé jako slunce. Tohle je, bylo a už navždy také bude mé prokletí. Pokud to byla Chanson, něčí život končil. Když zazpívala Tonie, jako kdybych mohl na chvíli vstoupit do jejího podivuhodně mrazivého světa…"

Bingo Tachly o sobě vždy tvrdil, že jediná zajímavá věc na něm, je práve jeho jméno. Jenže opak je pravdou, a důkazem je jeho deník, který začal psát v domění, že si jej někdo někdy přečte, a pochopí jeho trápení. Vypráví nám o svém dětství, o tragediích, které ovlivnily jeho život, ale především o lidech, jako například Antonie. O dívce, kterou viní ze všeho špatného, co ho jen kdy v životě potkalo. V její přítomnosti není nic normální. Žije si ve svém vlastním světě, ale především je to dcera maiánského bose, ke kterému Bingo chová jen hněv...

Svázaný v okovech podsvětí se snaží najít způsob, jak ublížit těm, kteří ublížili jemu. Kolik lidí ještě musí zemřít za líbezného zpěvu prokleté Chanson? [šanzon] Jakmile zmáčkneš její spoušť, už není cesty zpět...

Stav: Ukončené z důvody změny prvotního konceptu
Počet dílů: /
Literární žánr: Historický román (ich-forma)
Témata:
vnitřní svět hlavního hrdiny, spiritismus, mafie, 2. světová válka, pomsta, prokletí, deník






Slovo od autora:
Jestli opravdu něco zbožňuji, tak jsou to filmy z mafiánského prostředí. Proto jsem také začala psát Chanson - chtěla jsem vymyslet svůj vlastní a dokonalý příběh o mafiánech. Hlavním aktérem je Bingo Tachly, který se s jednou gangsterskou rodinou zaplete kvůli svému otci. První část příběhu je o tom, jak Bingo dospívá a jak prožívá druhou světovou válku. Závěr se točí okolo různých nevysvětlitelných událostí, a především okolo lidí z podsvětí.
Bingo je postava, která se uvnitř neustále trápí, ale navenek nedává nic znát. Je to takový dobrák v záporáckém kostýmu. Záleží už jen na vás, jestli mu budete fandit, nebo jen nevěřícně kroutit hlavou...

Ukázka:

Hlavou mi probíhá vzpomínka na Spencera, jak vztekle bouchá dlaní do stolu. Jeho ruka je jako kladívko soudce, který mě odsuzuje k věčnému utrpení. K utrpení, které přináší Chanson. Stačí ji jen uchopit do prstů, a už přes ně cítíte po celém těle tu symfonii. Mrazivou a blyštivou hudbu. Znám v tom bronzovém těle každičkou rytinu. Dokázal bych zpaměti nakreslit celý ten vzor. Někdy se mi zdá, že mám její rukojeť obtisknutou ve své dlani jako znamení toho, že před ní není úniku. Úplně slyším, jak se ta zbraň nabíjí. Pomalu jako lehká smyčcová předehra. Náboje s cinkáním zapadají do zásobníku ráže 12mm. Šestkrát to samé a přitom pokaždé jiné, mnohem intenzivnější než předtím. S každým nábojem se vám zrychluje tep. Tahle prokletá píseň může skončit šestkrát a pokaždé jiným způsobem. Když nad tím člověk takhle přemýšlí, má potom pocit, že jeden závěr skladby bude patřit i jemu. Možná jednou také budu zasažen tou líbeznou písní, která osvobodí duši od zkaženosti tohoto světa. Srdce mi buší. Antonie bere ze stěny plné výstavních zbraní Lefaucheux M1858, které nikdo neřekne jinak, než Chanson. Něco mi říká. Usmívá se u toho. Nechápu její nadšení nad obyčejnou zbraní, ačkoli pro oko odborníka je to určitě skvostný kousek. Vtahuje mě to dovnitř. Taktak udržím pero, kdykoliv si vzpomenu na tu zbraň, ačkoli vím, že i teď je mi neustále nablízku. Připravena znovu zabíjet.

"A víš, proč je Chanson tak úžasná, Bingo? Dává totiž lidem věčný život..."

Světlo zítřka: Kapitola 1.

31. prosince 2011 v 12:09 | Haru 【春】
Tento počin měl být vylepšenou verzí příběhu Keep On. Bohužel jsem ho zatím nedokázala dokončit. Nejspíš tam najdete i nějaké chyby, neopravovala jsem to poctivě.

Prolog

Slova vycházela z mých úst, ale nebyla jsem to já, která řídila jejich průchod. Byla to ona; ta cizí bytost z jiného světa…
Jako z rádia na konci chodby ke mně doléhal hlas mých rodičů. A signál byl stále více a více rozladěný. Právě jedeme do našeho nového domova. Z rušného velkoměsta do malého městečka. Je to tátův životní sen. Vždycky bydlel ve městě a záviděl mámě, že je z malé vesničky, kde to i teď stále vypadá stejně. Rádi se o tom spolu dohadovali a přitom škrtili každou korunu, abychom jednou mohli bydlet v rodinném domě s velkou zahradou a garáží. A po pěti letech se jim jejich sen splnil. Ale pouze jim. Protože nedočkavě hledí vpřed zatímco já zůstávám. Možná, kdyby to věděli, tak okamžitě zabrzdí a vrátí se pro mě. Jenže mé tělo sedí na zadní sedačce naší Škodovky a má duše se zatím nepozorovaně vytrácí. Jako bych zůstávala společně s naším starým životem, zahalená v hustém smogu a dopravě, a společně se vzpomínkami, s tím vším, co právě opouštějí.

Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí - Rozcestník

28. prosince 2009 v 16:35 | Haru 【春】
Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí

Skončila Velká válka mezi lidmi a Stíny a ve středozemí nastává klid. Bohužel v severních zemích atmosféra znovu houstne. Hlavním důvodem válek je náboženství a s ním spojená nenávist mezi lidmi.
Frencis pracuje pro svou zemi jako špion a lovec lidí. Slepě jde za úspěchem a vůbec mu nevadí, že je jen loutkou, kterou ovládají jiní. Ale co se stane, když mu cestu skříží tajemný Alexandr a němý chlapec Oskar? Zjistí, že svět není tak jednoduchý, jaký byl ještě před jejich setkáním...

Pokračování Cesty Ticha 1.
Příběh se dá číst i samostatně. Více ►


Stav: Ukončené z důvodu změny prvotního konceptu
Počet kapitol: /
Literární žánr: Fantasy román (er-forma)

Témata:
magie, nadpřirozené bytosti, náboženský konflikt




Ostatní:

Slovo od autora:
Cesta Ticha 2 je dílko, jehož původní myšlenkou bylo vyzvednout chabě napsanou první sérii. Objevují se zde hlavně nové postavy, ale je zde i zmíňka o těch starých, jejichž minulost je vždy krátce shrnuta v nějaké pasáži, takže ani nový čtenáři o ni nepřijdou.

Původně to mělo být jen obyčejné romantické fantasy, ale postupem času se k tomu nabalovalo spoustu dalších jiných věcí, takže zde najdete vše, co je ve fantasy příběhu potřeba.
Také se zde hodně zabývám otázkou náboženství, ale berte to prosím s určitým nadhledem.

Jinak přeju příjemné počtení plné nadpřirozených bytostí, čarodějů, kouzel a zázraků...


Ukázka:
Myslel si, že na takovémto místě bude zatuchlý štiplavý vzduch a často bude čvachtat v kalužích a uslyší kapat vodu, ale všechno tu bylo nějak podivně jinak. Jediné, co zde bylo vlhké, byl těžký teplý vzduch. A už tohle mu přišlo nelogické při představě, že nad nimi byla obrovská zasněžená země. Chvíli ale ještě nechal své otázky nezodpovězené, ačkoli je musel polykat společně s tím zvláštním ovzduším, které se postupem času stalo tak suchým, až mu z něj nepříjemně vyprahlo.

...

A teplota okolo se stále podivně zvyšovala. Po chvíli už Alexandr začal provětrávat své oblečení, protože mu připadalo, jakoby se pekl ve vlastní šťávě. Bohužel víc se zavázanýma rukama nazvládl.
"Ehm," odkašlal si. "Když je tady takové horko, projevuje se to i na povrchu? Víš jak to myslím… přece jenom… jsme na nejsevernější části kontinentu, že?"
"Je mi jasné, že vy jižané jste nikdy neslyšeli o našich teplých pramenech," pousmál se.
"Takže teplé prameny? To dává smysl." přikývl. "Ale kde se to teplo bere?" stále zůstala ta nejhlavnější otázka. Ale nemusel na její odpověď čekat příliš dlouho. Po stěnách chodby se totiž začalo nehybně plazit neznámé oranžové světlo. A po několika desítkách kroků úzký tunel skončil a skupinka byla jakoby zhltnuta obrovským prostorem před nimi. Alexandr nasucho polknul a přiblížil se k okraji útesu, po kterém teď šli. Už věděl, co v té propasti bude, ale musel se přesvědčit na vlastní oči. V té chvíli se naklonil přes okraj, načež jeho obličej ofoukl skoro vařící vzduch, který jej leknutím stáhnul znovu zpět. Ale viděl to. Do jeho paměti se už navždy vryl obraz toho obrovského, pekelně vyhlížejícího lávového jezera. A po chvíli mu také došlo, proč Frencis musel zavázat své sestře oči. A také proč je tahle podzemní cesta určena jen několika vyvoleným. Jen stěží si dokázal představit, co by tenhle pohled udělal s tak silně věřící zemí. Kdyby jen věděli, že přímo pod jejich chodidly se nachází tahle Ďáblova říše.

Princeznička - Díl 2.

15. dubna 2009 v 18:52 | Haru 【春】
Tento díl úzce souvisí s příběhem Keep On. Pokusím se v příštích dílech dalšímu propojování dějů vyvarovat - jen jsem potřebovala nějaký základ pro případný děj ;)

"Já už nemůůůůžu! Umírám!"
"Nedělej scény Ester, už jsme skoro tam." odvětila Květa nepřítomně.
"Kdybych věděla, že je to TAK daleko, nevezmu si tyhle boty!"
"Kdybych věděla, že jsi TAK užvaněná, nesejmula bych z tebe to kouzlo."
"Jaká užvaněná? Ještě nikdy jsem nebyla za stěnami Ohnivého klanu, takže je pochopitelné, že mě všechno zajímá. Hej! Posloucháš mě vůbec?!"
"Už dobrou hodinu a půl ne…" odsekla a nečekaně zastavila. Ester do ní samozřejmě narazila a okamžitě začala žvatlat něco nanovo.

Princeznička - Díl 1.

12. dubna 2009 v 5:00 | Haru 【春】
"Matko, poslouchejte mne aspoň!"
"Již mnohokrát jsem poslouchala tvá slova a nyní je už pozdě. Tvou pýchu nebudu dál snášet. Mé rozhodnutí zní takto,"
Ve velkém sále se rozhostilo ticho. To napětí, které teď probíhalo mezi vůdkyní nejmocnějšího Ohnivého klanu a její nejstarší čtrnáctiletou dcerou, bylo nepopsatelné.
 
 

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru